Snídaně do postele se kvůli mému strachu nekoná, přisedám si tedy ke dvěma asi padesátiletým motorkářům ze Španělska. Já nemluvím španělsky a oni anglicky, jakmile jim ale ukážu fotku mých rodičů v motorkářském oblečení, jsou z nás rázem kamarádi. Jeden z nich je tady na Vespě! Chtějí se se mnou podělit o svoji snídani, dělají si vajíčka a smaženou slaninu. Slintám, ale slušně odmítám. Nemyslím si totiž, že chápou, kolik já toho tady dokážu sežrat, a nechci, aby své pohostinnosti litovali a odjížděli odsud hladoví. Mají ale i kávu a tu si dám s radostí.
Ptají se mě, kam jdu, a já jim vysvětluju, že 800 km pěšky přes celé Pyreneje. Odpovídají na to jedním slovem: JODER. Jo přesně, joder. Souhlasím :))
Vycházím v 8:00 a venku svítí slunce. JÁ VIDÍM, JAK TO TADY VYPADÁ !! Trail dneska prochází krasovou oblastí v přírodním parku. Nejdřív se tam ale musím dostat - lesem. Lesem, do kterého slunce zatím jen nejistě probleskuje, je tam tedy … bahno. Je ho tady tolik, že si tu připadám jak na českém venkovském statku. Za chvíli už ale z lesa vycházím, vstupuji do přírodního parku a od teď už je tu všechno jenom krásné.
Přírodní park
Já jsem tak strašně ráda, že nefučí ten studený vichr a že neprší! Krajina je tady tak roztomilá, že se rozhlížím a hledám tu hobity. Po třech dnech si konečně můžu trochu odpočinout od špatného počasí !! Přecházím první průsmyk nad 2000 m, potom scházím kousek dolů k prameni řeky Marmitou. TOHLE MÍSTO! Sedám si tady a obědvám v dalším pyrenejském RÁJI. Tohle místo by se mělo jmenovat KRÁSA A MÍR.
Lescun
Scházím úplně dolů do údolí do konečného bodu druhé sekce - vesnice Lescun. Je tady obchod a já si nakupuju jídlo na další dny. Pro okamžité uspokojení sním celou krabici pringlesek, dám si kávu a baskický koláč s třešňovou náplní, o kterém jsem doufala, že ho tady někde budou mít.
Je tady zrovna trh, stánky s jídlem a plno lidí. Mám takové vesnické sešlosti obvykle moc ráda, teď se u mě ale hlásí SAMOTA. Všichni jsou tady se svými kamarády, rodinami a dětmi a já jsem tu mezi nimi sama. Všechny ty kočárky a miminka křičící MY JSME TADY SPOLU A TY JSI TU SAMA mě natolik vynervujou, že se zvedám a jdu. Pokračuju na další etapu, s batohem narvaným jídlem a už zase TĚŽKÝM JAKO KRÁVA.
Staré domy
Procházím kolem několika krásných starých domů stojících na samotě. Mám chuť se v jednom z nich usadit, napsat v něm knihu, zplodit a porodit dítě. Do vesnice bych si s kočárkem chodila na kávu a třešňový baskický koláč a všechny sólo hikery bych k nám zvala na večeři. Stanovat by mohli na zahradě a chovala bych takové ty malé zakrslé kozy, aby si je osamělí hikeři mohli hladit.
Biwak
Vystoupám asi 500m směrem na Col de la Pau a stavím stan u polorozpadlé nouzové chaty. Přes louku kolem mě běhají tlustí svišti a při usínání se hrozně vyděsím, protože mi do odpadkového koše, který jsem zavěsila na střešní trám té chaty, vleze myš a spadne i s celým sáčkem na zem. Jdu se na to s čelovkou podívat a myš nechávám, ať si dělá co chce. Strkám si špunty do uší a spím.
Refugio Belagua - asi 5 km za Lescun / 27.6 km / +1379 m / -1353 m
