Ráno u jezera
Chtěla jsem vstanout v 6:30, ihned po otevření očí to ale zavrhuju a posunuju budík na 7:30. Protože mě už ráno bolí břicho, dávám si k snídani spolu s vločkama a čajem i jeden ibuprofen. Mírně prší.
O lidech v kapsičce
Už od včerejška mám nedobrovolně v hlavě jednu písničku, u čištění zubů si na ni zase vzpomenu a brečím. Zpívá se v ní:
dentro la tasca di un qualunque mattino
dentro la tasca ti porterei
nel fazzoletto di cotone e profumo
nel fazzoletto ti nasconderei
dentro la tasca di un qualunque mattino
dentro la tasca ti porterei
e con la mano che non veda nessuno
e con la mano ti accarezzerei
Nesu si všechny svoje blízké lidi s sebou u srdce schované v náprsní kapsičce jako navoněný bavlněný kapesníček. Pohladím je. Jeden člověk tam má své pevné místo, hluboko až na dně, už tam ale se mnou být nechce a přeje si zanechat to místo prázdné. Jenomže mně se nedaří ho vytáhnout, do té hloubky na něj vůbec nedosáhnu.
Nejde mi jít
Holky, tohle je pro vás - začala mi menstruace. Vleču se tempem himalájského horolezce na Mount Everestu, bez kyslíku, v zóně smrti, ve větrné bouři a ve sněhové vánici. VŮBEC MI NEJDE JÍT !! Moje zásobárny energie jsou úplně prázdné, tělo mi nefunguje a v hlavě mám mlhu.
Trasu, kterou jsem chtěla jít dvě hodiny, jdu hodiny tři. Ze všech možných nebezpečí mi dneska nejvíc hrozí, že si ZAKOPNU O VLASTNÍ NOHU. Jdu po takové složité kamenité pěšině s velkýma šutrama, kterou bych si normálně moc užila a přelézala s radostí z kamene na kámen. Teď si tak akorát dávám pozor, abych si O TEN KÁMEN NEROZRAZILA LEBKU.
Candanchú
Konečně dojdu do vesnice, která je vlastně jen lyžařské středisko. Všechno tu působí naddimenzovaně jako v nějakém socialistickém městě. V zimě s lyžařema tady bude útulno, teď tady ale chybí lidé, sníh a většina hotelů a podniků je zavřená. Je tady prázdno jako v mojí hlavě.
V supermarketu si koupím jídlo na cestu i na teď. Mám hroznou chuť na sladké a na čokoládu, koupím si tedy španělskou verzi pain au chocolat - takový loupák plněný čokoládou - a čokoládový pudink se šlehačkou. Mají ho jen v balení po dvou, což mi snad bude stačit :))
Loupák a jeden pudink sním hned na schodech před barem. Pak si jdu NA DLOUHO sednout do baru. Chci dneska už jenom sedět, hlavně nikam nechodit! Po kávě si objednávám una copa di vino tinto, červené víno. Prý to pomáhá a doplňuje energii, asi že se ztracená červená doplní jinou červenou. Potom, co druhou skleničkou zapíjím další ibuprofen, dostávám pocit, že to opravdu pomáhá :))
V baru bych se normálně šla skamarádit s obsluhou, hlavně když vím, že si potřebuju nabít telefon a powerbanku, budu tu dlouho a konsumovat budu málo. Dneska se ale chovám jako jeden z těch zamlklých sólo hikerů, ze kterých vyzařuje stav obecné nespokojenosti s vlastním životem, jen čumí do zdi a s nikým se nebaví. Nesou si na zádech osm litrů vody a mračí se, i když venku svítí slunce. Pardon, už to přeháním a jsem zlá. Ale i takoví lidé tady jsou. A mně je dneska blbě a JSEM TROCHU ZLÁ.
Po třech hodinách se zvedám a v 16:00 znova vycházím. Do devíti je světlo a můžu jít, na tříhodinovou trasu mám tedy pět hodin čas, což bych i v mém stavu snad měla zvládnout. Při odchodu na schodech před barem sním druhý čokoládový pudink, na oběd jsem tedy měla čokoládový loupák, kávu, dva pudinky a dvě skleničky vína.
VÍNO OPRAVDU POMÁHÁ! Jde se mi o hodně líp. Lezu nahoru a vcházím poprvé do arragonských hor. Doteď jsem byla v oblasti Navarra, v Arragonii to má být prý moc krásné. A taky že jo!
V průsmyku se mi otevře nový výhled a já jen v úžasu vydechnu. WOW. Myslím, že než Tolkien napsal Pána prstenů, byl právě tady na dovolené a celé to tady při hikování vymyslel. Procházím neuvěřitelně krásnou krajinou až ke svému dnešnímu biwaku u jezera. Večeřím čerstvou koupenou bagetu a čerstvý sýr.
V zahradě se mi pasou koně a já je klidným hlasem informuju, ať se mi laskavě nepasou moc blízko u baráku, protože se jejich funění a dupání v noci vyděsím. Při čištění zubů mi čelovka najednou osvítí obrovskou žábu, na kterou už vůbec ne klidným hlasem křičím, ať ji ani nenapadne LÉZT MI V NOCI DO BARÁKU !!
Jezero Ibon de Estanés - jezero Lac Castérau / 16.3 km / +971 m / -770 m
