Noční probuzení
Ve čtyři hodiny ráno se budím a JE MI ZIMA. Nechápu to, nejsem přeci ani moc vysoko, spím si hezky dole v údolí. Šahám si na spacák a MŮJ PÉŘOVÝ SPACÁK JE MOKRÝ !!
Jdu se podívat, jak je to možné, protože jsem ve stanu a NEPRŠÍ. Spím vedle řeky a venku je asi ta největší rosa, co jsem kdy V CELÉM SVÉM ŽIVOTĚ zažila. Všechno je mokré, vzduch se mi sráží před očima do kapiček a stan je tak nasáklý vodou, jako bych ho hodila do té řeky. I tak se uklidňuju - NELEŽÍM V ROZVODNĚNÉ ŘECE !!
Col des Cambalès
Ráno tedy balím stan i další mokré věci a stoprocentní vzdušnou vlhkostí se prodýchávám do prvních výškových metrů. Přestávám vnímat vzdálenosti v kilometrech a začínám si je počítat ve výškových metrech. Vzhledem k tomu, že v zásadě chodím nahoru, nebo dolů a rovinky tady už VŮBEC ŽÁDNÉ NEJSOU, dává to smysl.
Výstup na další z vysokých pasů je pozvolných +1200 m a já si hrozně užívám, že jdu celé dvě hodiny ve stínu. Nechápejte mě špatně, jsem hrozně ráda, že je hezké počasí, hlavně teď, když chodím denně přes několik vysokohorských pasů. Ani by mě nenapadlo si na to slunce stěžovat, já ho totiž POTŘEBUJU, i když do mě občas přímo vypaluje díru !!
Cestou na Col des Cambalès, 2705 m, opět přelézám hromady velkých šutrů, oproti včerejšímu Mordoru je tady ale krásná SKORO VIDITELNÁ CESTIČKA. Je odsud výhled do dalšího údolí plného velkých šutrů, přes které vzápětí zase polezu dolů :)
Na průsmyku vybaluju batoh a suším první várku navlhlých věcí.
Myju si vlasy
Při sestupu mi začíná být hodně horko, slunce si to dneska fakt užívá a září do všech stran, především se ale myslím soustředí na mě. Jsem přehrátá a začínám dělat chyby v chůzi, a proto, když se přede mnou objeví jezero, neváhám ANI VTEŘINU A SKÁČU DO NĚJ ŠIPKU. Ach, doplavu až doprostřed a mám celé krásné horské jezero jenom pro sebe.
Na břehu jezera se sice opaluje asi dvacet Španělů, koupu se ale jenom já. Je jim totiž zima - asi mají fakt obecně teplejší krev než já, protože ta moje se mi na tomhle slunci začíná VAŘIT.
Umývám si v jezeře vlasy a po několika dnech budu na celých pět minut celá čistá. Tedy až do té doby, kdy si nazpět obleču to propocené oblečení :))
Voda v jezerech tady není úplně ledová, na chvíli si tedy připadám jako na pláži u moře, KAM POJEDU PŘÍŠTĚ NA DOVOLENOU JAKO TO DĚLAJÍ NORMÁLNÍ LIDI.
Potřebuju publikum?
Přemýšlím o svém někdejším partnerovi z Belgie. Tuhle moji akci - já se koupu a ostatní se dívají - by určitě opatřil komentářem, že mi dělá dobře mít publikum. I dneska mě myšlenka na tu větu ještě rozčílí a jsem si jistá, že ta věta vůbec není o mně.
Je o jeho vlastní nejistotě a strachu do té vody vlézt, protože se před ostatními lidmi stydí. A protože si tu nejistotu nepřizná a NEKOMUNIKUJE JI OTEVŘENĚ, je místo toho zlý na mě.
Je to obranný mechanismus: 1. převede VINU na mě; 2. já, protože nerada vstupuju do konfliktu, mu na to nic neřeknu; 3. vytvoří si ode mě vzdálenost a nepustí mě k sobě blízko - ochrání si tak svůj strach; 4. on se cítí dobře a JÁ O SOBĚ POCHYBUJU a cítím se odstrčená, SAMA. Vidíte, jak je to celé ŠPATNĚ?
Publikum pro mě není důležité. Šla bych se koupat tak jako tak, jen s publikem tam jdu v plavkách, bez lidí bych tam šla nahá.
Suším další várku mokrých věcí i sebe.
Refuge Wallon – Marcadau
Strašně dlouho jdu dolů a je tady už zase hrozně pěkně. Asi jsem vám to ještě neřekla, ale skoro celou cestu z Candanchú procházím Pyrenejským národním parkem. Je tady málo hoven a hodně svišťů, které bych si občas mohla skoro pohladit.
Kolem čtvrté přicházím, už zase přehřátá, KONEČNĚ do refugia! Refuge Wallon - Marcadau je nově zrekonstruovaný a má velkou kapacitu přes 100 lidí.
Dávám si velkou kávu s mlékem, sladkou palačinku a čtvrt litru červeného vína. Strážce chaty můj výběr menu vtipně komentuje a já vtipně komentuju jeho vtipný komentář, až se smějeme oba a vůbec nevíme čemu. Palačinka mě ovšem velmi zklame .. JÁ JSEM NECHTĚLA ŽÁDNOU DĚTSKOU PORCI !! Já jdu HRP, to jako nemáte větší pánvičku?
Povídám si s dvěma holkama, co se mnou sedí u stolu. Za pět minut jsme na tom slunci a s těmi nápoji kamarádky :) Létitia mi vypráví, jak po svém rozvodu objevila hikování a jak jí to hrozně pomohlo. Já jim zase povídám o krásách a hovínkách na HRP :)) Uděláme si společné selfíčko a já Létitii dávám svoji podprsenku. Ne tu, co mám na sobě, ale tu čistou z batohu! od které si chci odlehčit. Děkuju holky, že jste tak fajn, dělá mi to ohromnou radost.
Další biwak u jezera
Odcházím spát, mám to ještě asi dvě hodiny do kopce k jezeru. Slunce i teď v podvečer hřeje jako v poledne. Když po osmé přicházím, všechna dobrá biwakovací místa už jsou obsazená. Mám tu dneska plno sousedů! Spím tedy na zatím nejhorším místě, na uklidnění si vařím své nové gurmánské menu - polentu s tuňákem a osmaženými krutony :) Stan mám bohužel natočený kolmo na předpokládaný směr větru, tak si strkám do uší tlumiče a doufám v noční bezvětří.
Pla de Doumblas - jezero Lac d’Arratille / 19 km / +1541 m / -869 m
