Jsem nasraná hned od rána. V šest ráno mě budí blbé krávy, co se mi přijdou napást ke stanu a zvoní na ty svoje blbé zvonce, jako kdyby mi snad ve stanu hořelo.
Brzký odchod samozřejme nevyšel a jsem kromě krav naštvaná i sama na sebe, že jsem si oddálila příchod do vesnice a K JÍDLU! Podle mapy a údajů na cedulkách to mám ješte na dvě a půl až čtyři hodiny chůze. TO JE JEŠTĚ TOLIK !!
Chci spát v posteli! Chci jíst! Chci se válet! Chci sprchu! Chci znovu jíst! Nechci nikam chodit a CHCI TO VŠECHNO HNED !!
No nic, jdu a jsem u toho hrozně nepříjemná. Sama na sebe, protože tu kromě mě nikdo jiný není.
Zapínám si internet a zvuk na telefonu s tím, že třeba jednou budu mít i signál. Kus před vesnicí mi to pípne … PŘIŠLY MI VAŠE ZPRÁVY !! Já mám tak hroznou radost !!
Povzbuzená vaší láskou a podporou se rozbíhám a zbytek cesty BĚŽÍM. Tedy běžím s mým batohem: postrádá to naprosto jakoukoliv eleganci i rychlost arabského plnokrevníka, představte si spíš z kopce běžící krávu nebo letící slepici.
Předbíhám postarší pár a pán si mě splete se svojí ženou: “Rózi, ty jsi dneska nějaká rychlá!” Róza není, já se ale řítím jako smradlavý kopytnatý opeřenec.
Cestou se zastavuju pouze u krásně opraveného refugia Chalet La Grange de Holle, jehož obsluha je ale natolik nepříjemná a vystresovaná, že se otáčím radši hned ve dveřích a umisťuju refugio na první místo soutěže O nejhorší refugio HRP, s prozatím jediným účastníkem soutěže.
Gavarnie
PŘIBÍHÁM DO GAVARNIE A JSEM V OBROVSKÉM STRESU, protože je tady asi tisíc aut a dva tisíce lidí a moc restaurací a hotelů a obchody a já nevím, jestli mám jít jíst, nakoupit nebo hledat ubytování nebo JÁ SE ASI RADOSTÍ ZBLÁZNÍM !!
Gîte Le Gypaète
Jdu se ubytovat. Klepu na jeden penzion a ptám se, jak to tady chodí. Omlouvají se, že mají plno, a posílají mě do Gîte Le Gypaète - Ubytovny U Ptáka - že tam snad bude místo. Představa, že mi dneska NIKDO NEDÁ POSTEL, mě naprosto vyděsí.
(Gypaète barbu - přeložte si to prosím - je v Evropě nejvzácnější velký druh supa, který se vyskytuje pouze v Pyrenejích a velmi vzácně i v Alpách či na Korsice.)
U Ptáka mě přijmou s otevřenou náručí a DAJÍ MI POSTEL. Majitel Olivier mi říká, že mám hezké jméno a že smrdím :)) Je to diplomat :)) Nicméně má dvakrát pravdu a já se fakt směju. Cítím, že jsme si navzájem moc sympatičtí. Říká mi, že se mám jít první najíst a pak osprchovat. Na slovo ho poslechnu a jdu.
Oběd
V restauraci si objednám kávu s cukrem, jablkový cidre, hikerský talíř s omeletou ze dvou vajíček, se sušenou šunkou, s farmářským sýrem, se salátem a s hranolkama a k tomu ještě čokoládovou pěnu jako dezert. SAMOZŘEJMĚ SE HROZNĚ PŘEŽERU, ALE JE MI TO JEDNO.
Z terasy restaurace pozoruju slavný pyrenejský závod ultra trail runnerů GRP, který tady zrovna probíhá. Borci a borky běží 164 kilometrů a deset tisíc metrů převýšení. Přihlížející je hlasitě povzbuzují a zvoní na ně těmi velkými kravskými zvonci, stejně jak ty krávy na mě dneska ráno. HOŘÍ, UTÍKEJ CO MŮŽEŠ !! Dívám se na ně od hranolek a čokoládové pěny a přemýšlím, že bych taky mohla začít běhat. Hm, ale kdyžtak až po jídle.
Jdu si s plným břichem nakoupit na další týden, i tak ale platím celých čtyřicet euro! Za polentu a za tuňáka ?? Cestou do sprchy jím Monsters brambůrky a čokoládové sušenky :))
Sprcha je jen vlažná, teda Oliviere, TO BYS MĚL ZMĚNIT !! Dostanu ale krásnou postel s velkou matrací pro dva na galerii pod střechou. Ostatní se musí spokojit s obyčejnými patrovkami. Říkám si, že jsem svou zubožeností asi opravdu udělala dojem :)
Olivier a Sandrine mají čtyři děti a jsou na mě strašně milí, za chvíli si tu připadám jako člen rodiny. Sandrine dříve běhala a vyhrávala ty ultra trail závody, než si tím zničila kolena a pár dalších věcí.
Olivier mi VYPERE MOJE SMRADLAVÉ PRÁDLO V PRAČCE s voňavým práškem. Ach!
Zbytek odpoledne LEŽÍM V POSTELI a čekám na večeři. Jím u toho sušenky (brambůrky došly) a píšu vám články na blog.
Večeře
VEČEŘE, TO JE TAKOVÁ NÁDHERA. Po apéru na terase s pivem a brambůrkama máme salát, ve kterém je fialový květák a moc dalších zelenin. Pak španělskou paellu a jako dezert borůvkovou buchtu, co ji Olivier zrovna pekl, když jsem k nim přišla. ZASE SE HROZNĚ PŘEŽERU, COŽ JE ALE PŘESNĚ PODLE MÝCH PŘEDSTAV :)
Z jedné z těch buchet jeden kousek zbyde, já už na něj bohužel opravdu nemám místo a přemýšlím, co se s ním asi stane. Doufám, že ho nevyhodí !!
Dobrou noc vám všem z mojí krásné postele :)) A kdo ho nezná, vygooglete si prosím film My Blueberry Nights s Jude Law, eeh :)
Přehrada Barrage d’Ossoue - vesnice Gavarnie / 11.4 km / +257 m / -703 m
