Mlha
Jsem v mraku a nevidím vůbec nic. Má být dneska celý den sice sucho, ale škaredě. Protože v takovém počasí nemůžu jít jeden složitější úsek, který mám zrovna před sebou, vím, že dneska půjdu jen kousek k další nouzové chatě, kde počkám do dalšího dne s lepším počasím. Jdu tedy pomalu mokrou mlhou, nic nevidím a přemýšlím.
Jsem odvážná?
Většina lidí, co cestou potkám, mi říká, že jsem hrozně odvážná, když jdu tento trail sama. Já si ale vůbec odvážně nepřipadám !! Vždycky jim na to odpovím, že si nejsem jistá, jestli jsem odvážná, nebo úplně blbá. Pokaždé je to rozesměje a potom zvážní. Je to tedy ideální začátek nezapomenutelných setkání a upřímných rozhovorů.
Můj strach a já, spolu
Pravda je, že já tady nejsem proto, že jsem odvážná, ale proto, že se bojím. Bojím se strašně moc věcí a občas mám pocit, že snad úplně všeho !! Nejvíc teď ale asi samoty a toho, že to sama nezvládnu. A právě proto jsem tady, abych se pohroužila do samoty a do strachu, a buď zlomí oni mě, nebo já je :))
No, ne tak docela. Já spíš doufám, že místo abychom se jeden druhého zbavili, NAUČÍME SE SPOLU ŽÍT. SPOLU, NE KAŽDÝ SÁM ZA SEBE. Budeme se tedy o sebe zajímat, otevřeně spolu mluvit, budeme vědět, jak se zrovna cítíme a co jeden od druhého potřebujeme. MŮJ STRACH A JÁ. Nebudeme jeden proti druhému, ale budeme naše problémy a nejistoty ŘEŠIT SPOLU.
Mně se nelíbí, že mám strach, a strachu se nelíbí, že se mu bráním. Máme tady tedy KONFLIKT :)) Pokud budeme jen proti sobě, nikdy nic nevyřešíme. Musíme si tedy vyjít vstříc, aby byly obě strany spokojené. Což ovšem není zrovna moje silná stránka, KONFLIKTŮ SE TOTIŽ BOJÍM !! Já jsem se ale rozhodla, že svůj strach přijmu, že mu DÁM LÁSKU. ŽE MU VYJDU VSTŘÍC. Že se naučím, co ode mě potřebuje, aby na mě neútočil, a já se mu nemusela bránit. ABY NA MĚ NEKŘIČEL, ZROVNA KDYŽ SE HO NEJVÍC BOJÍM.
ROZHODUJU SE, ŽE UŽ SE NECHCI KONFLIKTŮ SE STRACHEM BÁT !!
HRP je na to dobré místo, bojím se tady denně totiž snad stokrát. Pořád na mě křičí nějaké strachy: mám dost vody? bude tam opravdu ta voda? jdu moc pomalu a nestihnu to projít! v září bude zima a začne sněžit! zavřou mi jen v létě otevřené obchody! dojde mi jídlo! v noci bude vítr a zničí mi stan! noční zvuky … co to proboha bylo? myš mi vleze do odpadků! je to tu moc nebezpečné, neměla bych se vrátit? stihnu to, než bude tma? nenajdu žádné místo na spaní! vybije se mi telefon! vybije se mi powerbanka! budu už zase brečet! nikdo mě nemá rád! JSEM NA SVĚTĚ ÚPLNĚ SAMA !!
No, to jsou jen ty nejběžnější denní krize :)) Řvou na mě několikrát denně a já to s nimi musím pokaždé BEZ PRODLENÍ VYŘEŠIT. Nemůžu totiž jít a být u toho kontrolovaná strachem, že mi uklouzne noha! To ona mi pak určitě uklouzne, PROTOŽE TO S NÁMI DĚLÁ STRACH, KDYŽ HO NECHÁME !!
Povídáme si, víš
Takže já si tady se svým strachem celou dobu hezky povídám. Ptám se ho, co ode mě potřebuje a co pro něj můžu udělat. Vyslechnu ho a on cítí, že ho vnímám a že se zajímám o to, jak mu je. ŽE HO POSLOUCHÁM A ŽE HO NEIGNORUJU !! ŘEŠÍME SPOLU KONFLIKT, ZE KTERÉHO JÁ NEUTÍKÁM !!
Když ho odbydu a řeknu mu “Strachu, ty se už zase něčeho bojíš”, bude na mě řvát. Protože ho ignoruju. A bude mě kontrolovat a já se ho budu bát. BUDU MÍT STRACH ZE SVÉHO STRACHU !!
Regulovat se hned a ne až za tři dny
Musím říct, že je to skvělé cvičení a chci se naučit to dělat i ve svém každodenním životě, tedy když zrovna nelezu do nějakého kopce.
JÁ SI TADY NEMŮŽU DOVOLIT SE TŘI DNY BÁT, že mi za dva týdny možná jednou dojde jídlo! ŘEŠÍM TO TEDY HNED. Popovídám si se strachem a domluvíme se.
Vždycky máme další možnosti
Pokud nám začne docházet jídlo, máme několik možností. Můžeme si zmenšit porce a získat tak jídlo třeba ještě na jeden den, víš, strachu.
Pokud to nejde, protože jsme toho třeba hodně ušli a máme velký hlad, zkusíme se najíst cestou v refugiu, víš, strachu.
Máme už dvě řešení problému! A pokud se ti to, strachu, ještě pořád nelíbí, můžeme vždycky sejít z trailu dolů do údolí a co nejrychleji se dostat k restauraci a do obchodu, víš.
Strach souhlasí, že to je dobrý plán, a JÁ SE PŘESTANU BÁT!
Přeju si, abych si takhle povídala se strachem a rychle se regulovala POŘÁD !! Cítím se potom totiž klidná a V BEZPEČÍ. Jsem přítomná, moje tělo, mysl i pocity jsou TADY SPOLU a nic mě nestresuje.
Dávám si slib, že se to budu tak dlouho učit, až to budu umět. A až vylezu na nějakou další horu, VYKŘIČÍM TO NA NI !!
Chata a myš
Vůbec nikdo tady celé odpoledne není a všude kolem je mlha. Já a chata jsme samy uprostřed mraku. ALE V MOJÍ CHATĚ JE MYŠ! Křičím na ni a dupu, ale vůbec ji to nezajímá. Ani se nepohne. Asi mi vidí na očích, že jí nic neudělám, v čem má pravdu. Budeme tady tedy dneska spolu spát, víš.
Ptám se strachu, že co on na to, že tady budeme spát s myší. Zabalím jídlo do batohu, jak nejlíp to jde, víš, strachu. “Tak jo, to zvládnem.”
Několikrát se budím, protože mám pocit, že slyším, jak mi myš žere jídlo, a kontroluju batoh. Myš ale nevidím.
Cabane d’Estaubé – Cabane des Aires / 12,7 km / +627 m / -274 m
