Vstávám, svítím si na to čelovkou a osvítím myš. Dobré ráno, sousedko! Nechávám jí k snídani na zemi rozinku.
Při snídani mě přijde pozdravit ovčák. Říkám mu, kam jdu, a on odpovídá, že je to super.
Kam jdu
Mám dneska v plánu jít dlouhý tečkovaný úsek, který začíná hned u chaty strmým stoupáním. Odtud vidím jen skálu a žádnou možnost tamtudy projít, vím ale, že to je normální, když se na to dívám zespoda. I tak … poslední tečkovaný úsek, kterým jsem šla, byl Mordor, tak z toho mám trochu strach.
Už včera jsem si o tom musela se strachem promluvit, bylo navíc špatné počasí a báli jsme se spolu. Říkám mu, že tam půjdeme pouze tehdy, když bude hezky. “Tak jo.” A že pokud se nám to přestane líbit, otočíme to. “Dobře, může být.”
Stoupám tedy přes skálu na Col de la Sède, 2651 m. Není tam pěšina, protože je to celé jedna velká nakloněná skála. Jde se mi ale dobře, průchod je značený kamennými panáčky, které začínám zdravit, protože je vždycky hrozně ráda vidím :) “Ahoj šutráčku! Čau kameňáčku!”
Za hodinu a půl stojím na průsmyku, kde už zase ŘVU. Křičím, jak to nejvíc jde. Přemýšlím, proč křičím, a je to tentokrát z čiré radosti. Jsem ráda, že jsem to sem vylezla, a že jsem to hned dole nevzdala. Jsem ráda, že se cítím dobře, a že se strachem tak ÚSPĚŠNĚ ŘEŠÍME NAŠE KONFLIKTY. JSEM RÁDA, ŽE TADY JSEM. Tohle je fakt super průsmyk !!
Vrchol bez čáry v mapě
Pokračuju dál tečkovanou čárou a JDE TO. Je tady dokonce pěšina, nejspíš od ovcí :)) Po dalším průsmyku Col de la Géla, 2706 m, se rozhodnu vzít to přes vrchol, Pic de la Géla, 2851 m. V mapě tam nevede vůbec žádná čára, mám to ale v popisu HRP a navíc jsou tady kameňáci. Jdu tedy poprvé po trase, kterou nemám v mapě.
Trochu si zalezu přes pěkné žulové desky, není to ale vůbec složité a na vrcholu je krásný výhled na mraky ÚPLNĚ JAKO Z LETADLA.
Ale lidi, prosím vás, nekakejte na vrcholu hory a nezakrývejte to šutrem, jako aby to asi neodletělo. JE TO FAKT NECHUTNÉ !! Sejděte, prosím vás, aspoň dva metry vedle a udělejte to tam, pokud jste se při výstupu tak báli, že už to fakt neudržíte! A VYKOPEJTE SI NA TO DÍRU !!
Cesta dolů oproti tomu už je trochu mordorská. Nejdřív ze všeho ji musím najít a docela dlouho tam stojím, hledám a přemýšlím kudy. Trochu se bojím, pak se rozhoduju a lezu kus dolů podle mě nejvhodnějším terénem. Je to dobré, za rohem na mě vykukuje kameňák. SCHÁZÍM SYPKÝM KAMENITÝM BŘIDLICOVÝM POLEM, KTERÉ NESNÁŠÍM. Občas to trochu ujíždí. nemám tu ale kromě mého zadku naštěstí kam spadnout. Scházím až na Hourquette de Chermentas, 2439 m, kde končí tečkovaný úsek i úsek bez čáry. Uf!
Oběd u jezera
Jsem v mraku, na který jsem se předtím dívala shora, a nevídím zas vůbec nic. U jezer Lacs de Barroude se dávám do řeči se skupinou lidí z Toulouse a obědváme spolu. Úplně poprvé budou stanovat venku v přírodě! Mají s sebou strašně moc dobrého jídla a KRMÍ MĚ :)) Varuju je, ať mi to nenabízejí, ŽE JIM TO VŠECHNO SNÍM. Stejně mi to dají a já to všechno sežeru :)) Klobáska, kus šunky, sýr, CHLEBA, ČOKOLÁDA, ovocné želé !! Na můj apetit by tady moji rodiče mohli být pyšní. Žádné sezení u stolu za trest tak dlouho, dokud to všechno nedojím. Stejně to na mě nikdy nefungovalo a dojídala to za mě ségra, že Zuzi :))
U moře
Vyprávějí mi o Banyuls, tom městě u moře, kam já jdu. Že prý tam v létě bývá strašně moc turistů, na konci září tam ale prý budou jen důchodci. Tak to se těším na párty :)) A jedí se tam prý šneci.
Sen
S šunkou a chlebem v ruce sním. Sním o pokoji u moře s obrovskou bílou postelí a průsvitnými závěsy. Z postele slyším šumění moře, vedle ní máme teplou kávu a talíř plný sendvičů.
Jsem tam s velkou chlapskou rukou a ven z pokoje vycházíme pouze na jídlo. Já si obléknu květinkované šaty a červený svetr s knoflíky, velká chlapská ruka si oblékne košili, kterou jinak vůbec nenosí. Učešu si vlasy, namaluju oči a budeme chodit na rande do dobrých restaurací s červeným vínem, kávou, hranolkama a šnekama. Po jídle mě velká chlapská ruka obejme a v objetí půjdeme bosky po pláži zpátky do té bílé postele, kde nebudeme pouze hrát karty.
No jo, tak já se zvedám a obouvám si zas ty trailové boty.
Varianta - hřebenovka s čárou a bez ní
Přeju jim pěknou noc a odcházím na průsmyk Port de Barroude, 2534 m. Odsud jsem měla v plánu sestoupit do údolí a jít trochu lehčí cestou. Začíná tady totiž i varianta přes hřeben, která ale není celá značená v mapě a já jsem se předtím rozhodla, že to je až moc šílené a že tamtudy nepůjdu. JAK TEĎ ALE POZORUJU TEN HŘEBEN … JDU TAM :)) Vypadá to totiž fakt krásně.
Přelezu prvních pár vrcholů, Soum de Barroude, 2674 m a Pic de Port Vieux, 2723 m. Na průsmyku Port Vieux, 2384 m jsem v 18h a další část hřebene je zase v tom mraku. Rozhoduju se tedy, že tady zůstanu, a jdu hledat místo na spaní. Sestupuju celým dvěstě metrů, které ráno ZASE POLEZU NAHORU.
Cabane des Aires – Port Vieux / 16 km / +1394 m / -1289 m
