Klepu na první hotel, zavřeno. Schovaná pod stříškou se dívám na mapu a hledám vhodné infrastruktury, do kterých bych se mohla vloupat, když v tom z hotelu přichází chlápek, otevírá dveře a ptá se mě, jestli nechci horké café con leche. Svou neexistující španělštinou mu bez váhání vmetu do tváře, že “posso (ukazuju na sebe) dormire (skládám si ruce pod tvář) aquí par terra (ukazuju na zem restaurace)?” “Claro”, odpovídá klidně. Počkat, COŽE ?? TO JAKO FAKT ?? Jdu rychle dovnitř, svlíkám si všechny mokré věci a obouvám si papuče, abych zabránila jakémukoliv nedorozumění a chlápek si to náhodou nerozmyslel.
Bála jsem se ovšem zbytečně. Jsou tady ten chlápek - Ivan, a jeho šéf - El Jefe. Dostávám od nich kávu s mlékem a cukrem, která je opravdu horká a ta nejlepší, jakou jsem na trailu pila!, a teplý čokoládový koláček - francouzské moelleux au chocolat. Chvíli spolu řeší, jestli mi mají nabídnout i pivo, pak to ale zamítají, protože jsem celá mokrá, je mi zima a pivo je přeci studené. Natolik španělsky rozumím. Škoda :)
El Jefe pak odchází a Ivan se mě ptá, jestli chci ještě jednu kávu. “ANO”. Automaticky mi k ní přinese i další čokoládový koláček. “Chceš ochutnat mel i mató?” Sice netuším, co to je, ale říkám ANO. Chudák Ivan netuší, do jaké situace se to dostal. NE ode mě totiž dneska rozhodně neuslyší :)) Mel i mató je katalánský dezert - tvaroh přelitý medem. Přinese mi toho porci jak pro tři lidi, nicméně sním to samozřejmě úplně všechno.
S Ivanem si povídáme, i když já španělsky neumím a on umí zase jenom španělsky :) Trochu mu ale rozumím, on zase zvládá moji primitivní italštinu, k tomu občas něco hodíme do překladače a nakonec je to super rozhovor. Hotel je otevřený v létě a v zimě, Ivan tady teď bude až do začátku zimní sezóny sám a celý hotel uklidí, vyspraví a vymaluje.
Je to krásný starý horský hotel s dřevěným obložením a historickými fotkami na stěnách. Moc se mi tady líbí a jsem ráda, že mi Ivan otevřel a nemusela jsem se sem vloupat :))
Ok, jsem po večeři, je čas jít spát. Ivan rázně odmítá nechat mě přespat v restauraci na zemi, vždyť se tam netopí a bude mi v noci zima !! Po menším konfliktu, který beznadějně prohrávám (snažila jsem se mu říct NE, protože už toho pro mě udělal tolik a podlaha by mi stačila!), mi bere můj barák, jde do patra a mně nezbývá, než ho následovat. Budu dneska spát ve svém vlastním pokoji, který v sezoně obývá personál. A to ještě není všechno.
Ivan mi dal kávu a postel, k tomu opravdovou deku a povlečení. Bude to tedy moje druhá noc na trailu v posteli s opravdovým povlečením! Ukazuje mi koupelnu a přinese mi svůj vlastní šampon Head & Shoulders a sprchový gel. ÚPLNĚ POPRVÉ SI UMYJU VLASY OPRAVDOVÝM ŠAMPONEM, tedy když nepočítám to barevné hotelové mýdlo v Benasque. Ukazuje mi, kde je pračka, ať si vyperu všechny mokré věci, a přinese mi prací prášek s marseillským mýdlem, co tak krásně voní! Zatímco si v pokoji rozvěšuju mokré věci, přinese mi elektrické topení a velký větrák, všechno mi to zapne, ať mi není zima a ať mi všechno rychle uschne. Ach, jsem úplně nejvíc dojatá. Děkuju, Ivane!
Ivanův sprchový gel voní jako chai čaj a já si ve sprše připadám, jako bych si na sebe mydlila Vánoce. Po dni, kdy jsem vyčerpala všechnu svou energii i humor a myslela jsem, že mám před sebou moji úplně poslední noc, teď budu spát v posteli, jsem čistá, najezená a mám vyprané prádlo.
Ivan mi uspořádal pyrenejské Vánoce a dal mi lásku. Ničím jsem si ji nezasloužila a nic za ni nechtěl. Všechno, co jsem proto musela udělat, bylo zkusit otevřít zavřené dveře. A nevadilo ani, že byly na začátku zamčené.
