Z refugia odcházím až před desátou. Povídala jsem si s Estelle, která jde HRP opačným směrem než já, a doporučila mi pár hezkých chat a refugií. Taky jsem se znovu osprchovala a umyla si vlasy. Ne, že by to bylo nutné, ale HORKÁ SPRCHA SE MUSÍ VYUŽÍT !! :))
Mám před sebou 1200 metrů nahoru na první pas. Cítím se divně. Proseděla jsem celý den v tom nechutném refugiu a vadí mi, že jsem tam strávila tolik času. Nebylo to vůbec hezké místo !! Navíc mám hlad a jsem na sebe naštvaná, že jsem včera u večeře tomu strážci neřekla, že chci víc jídla. Zaplatila jsem 18.50 euro za půl omelety a studenou polívku, po tom, co jsem celý den seděla ve špinavém refugiu v patnácti stupních pod nechutnou dekou, které už ani pračka nepomůže. Víte, kolik si za osmnáct a půl eura můžu koupit koláčů a sušenek ?? FAKT HODNĚ a rozhodně si je užiju víc než blbou omeletu.
Aquapark
Moje tělo ovšem i navzdory mému mentálnímu stavu funguje, jako kdyby včera snědlo omelety čtyři. Na pasu Coll de Cornella, 2482 m, jsem už za tři hodiny, což je stoupání 400 metrů za hodinu. To je na osm a půl kilometru fakt rychle. Je tady po tom velkém dešti všechno mokré a zatopené a já přecházím plno rozvodněných řek. BRODÍM ZATOPENÉ BRODY a doufám, že mi tu blbou náladu aspoň odnese proud, pokud tam teda nespadnu rovnou celá. Je to tady v tom národním parku dneska jak v národním aquaparku.
Zatopený Mordor
Na náhorní rovině, na kterou přes pas vcházím, JE MORDORSKÁ ZIMA. Fouká tady opravdu silný vítr, hlášených bylo i na dnešek až sto kilometrů za hodinu. Předbíhám Skoty Bruce a Collina, kteří si tady v tom nečasu vaří oběd a tváří se u toho, jako by seděli na pláži v Karibiku. Taky si přeju mít jejich studenou skotskou krev, a aby se mi to přání splnilo, rituálně se celá třepu :))
Pokračuju, jdu rychle tou zimou a brodím rozvodněné řeky. U jedné řeky dám jednu nohu na mokrý kámen, opřu hůlky, dělám krok na další kámen a … AAAAAAH JÁ PADÁM !!
Stojím jednou nohou v řece, druhou ve vzduchu, narazila jsem si koleno, ležím břichem na velkém šutru a skoro se nemůžu pohnout. FAKT SUPER.
Až se mi podaří se postavit, kontroluju škody a nejhůř na tom je naštěstí jen mokrá bota. Myslím na Rafaela, Marka, Juliena a Alexii, kteří tudy šli včera v dešti a větru stotřicet kilometrů v hodině. Vůbec nechápu, proč to v tom počasí šli, a doufám, že se jim nic nestalo. Zatopený Mordor musel včera být hrozně náročný! Jsem ráda za svoje včerejší rozhodnutí zůstat v refugiu. I když chatový Mordor za moc nestál, bylo tam aspoň sucho.
Jezerní vodopády
Přecházím přes další pas Coll de Calberante, 2608 m, a JE TO TADY UŽ ZASE KRÁSNÉ, i když je tu zima a fouká ten studený vichr! Je tady několik jezer na různých úrovních a mezi nimi protéká řeka s mnoha vodopády. Lituju, že tu nepůjčujou takové ty velké kruhy s dírou uprostřed, když už je tu tak skvělý aquapark!
Obědvám rychle v refugiu Enric Pujol, které si přidávám na seznam těch nejskvělejších refugií, které jsem dosud viděla.
Žádných hlubokých úvah se dneska bohužel nedočkáte, JÁ TOTIŽ V KUSE JENOM RYCHLE JDU a vůbec o ničem nepřemýšlím. Soustředím všechnu energii na to, ABYCH BYLA CO NEJDŘÍV PRYČ Z TOHO VĚTRU !!
Scházím až úplně dolů do údolí do vesničky Noarre. Zrovna, když se rozhoduju, jestli tady už zůstanu na spaní, nebo vylezu ještě pětset metrů k té hezké chatě, co mi doporučovala Estelle, vidím kluky! Jsou tady Marek a Julien, smějou se na mě a nic jim není. Jsem moc ráda, že je včera neodfoukl vichr Sauron.
Umět se rozhodnout
TAKŽE, CO SE STALO :)) Celá skupina včera vyšla asi osmset metrů nahoru k pasu, kde se rozhodli, že je to počasí přeci jen moc špatné, a sešli všechno zase zpátky dolů. Našli ještě jedno refugio, o kterém předtím nikdo z nás nevěděl, že tam je, a šli tam. Uklidnili se a celé rozhodování začlo nanovo! Marek a Julien zůstávají a Rafal a Alexia JDOU ZNOVU NAHORU. Budou v tom pozemském pekle bivakovat. Chytám se za hlavu a fakt to nechápu. Teď jsou prý asi v dalším refugiu až za tou mojí chatou a kluci by je chtěli ještě dneska dohnat. Došli by tam ale až v noci !!
Každopádně mě to setkání potěší natolik, že všichni spolu rychlým tempem vyrážíme k té chatě. Téměř pětset metrů vyběhneme za pouhou hodinu dvacet. Co to s mým tělem dneska je?
Marek mi vypráví o tom druhém refugiu Del Fornet, které je prý hezké, útulné a ČISTÉ. Na večeři měli velké kuřecí stehno s rýží a strážci chaty jsou prý moc sympatičtí Slovák a Češka. Nahlas jim závidím. Jestli tudy někdo půjdete, běžte, prosím, radši tam, A NE DO TÉ HRŮZY PŘÍMO VE VESNICI!
Teplo
Chata je opravdu krásná, jsou v ní tři Francouzi z Toulouse a zatopili v ní. MNĚ BUDE POPRVÉ PO TŘECH DNECH I MIMO SPRCHU A SPACÁK TEPLO !! Jsem v ráji. Chystám si postel a jídlo a kluci se už zase rozhodují, co mají dělat. Alexia a Rafal jsou v dalším refugiu, všichni mají signál a píšou si. Po dlouhé chvíli se kluci konečně rozhodnou … zůstávají tady. Staví si venku stany a já jsem ráda, že už nikam nejdou. Nemusím se o ně už bát.
Překonali jsme dneska všichni magickou hranici dvou tisíc metrů do kopce a já doufám, že zítra zvládnu vstanout z postele :)
Refugio Alós d’Isil – Cabana de Guerossos / 21.6 km / +2012 m / -1241 m
