Po včerejším zorganizování snad ÚPLNĚ VŠEHO jsem dnes brzy ráno vyrazila na vlak Bern - Ženeva - Paříž - Hendaye. Můj nový ultralehký batoh je tak narvaný, že fakt nechápu, k čemu se označení ultralehký vlastně vztahuje. Když se jde někam ve dvou, váha společného vybavení, jako stan a vaření, se rozloží mezi dva nosiče. Já oproti tomu celou váhu rozkládám pouze na svých vlastních jedněch zádech. Dneska tedy celou cestu vlakem přemýšlím, co bych ještě mohla vyhodit. Kromě ručníku, plavek a jedněch ponožek mě ale už nic nenapadá. Taky bych si mohla zlomit kartáček, ale to prý si pak člověk slintá na ruce …
Cesta proběhla překvapivě bezproblémově, kromě neoznačeného černého zavazadla odloženého ve vlaku, jehož průzkum nám způsobil půl hodiny zpoždění, se nic zlého nestalo.
Hodinovou rezervu v Paříži jsem strávila ve společnosti bílého vína. Byla to na dlouhou dobu moje poslední chvíle v civilizaci, nazvala bych to rozlučka s čistotou. Dala jsem se do řeči s vystajlovanou asi sedmdesátiletou Pařížankou s doutníčkem, co seděla u stolečku vedle mě. Z paní po chvíli vypadlo, že má projité korsické GR20 !! a že s sebou měla jenom JEDNY KALHOTKY !!, které si cestou občas přeprala. Tato pařížská ultralightová expertka mě natolik inspirovala, že je to jasné: kartáček nelámu a vyhazuju kalhotky!
Paříž Gare de Lyon - Gare Montparnasse / 4.2 km / +0 m / -0 m
