Noc
Spokojeně spím s výhledem na hvězdy, bez druhé vrstvy stanu. Párkrát mě vzbudí pocit, že je ve stanu nějak vlhko. Později, že někde něco kape. Ale vždyť neprší a pokaždé znovu usínám s tím, že to na mě asi působil ty okolní menhiry. Ale za chvíli už mi to nedá a baterkou si svítím věci, které jsou UPLNĚ MOKRÉ !! Ale opravdu NEPRŠÍ! Jdu ven a konečně pochopím, co se děje. Jsem obklopená vlhkým baskickým mrakem. Jsem uprostřed husté, mokré mlhy. SUPER.
Promočený stan uprostřed noci přetahuju i druhou, nepromokavou vrstvou, ručníkem stírám vlhkost z mých věcí a spím dál. Ráno se budím do nádherného rána, mlha je pode mnou a jako deka zakrývá celé údolí - baskický nízký mrak! Na slunci si usuším spacák a vyrážím. Je 9:37.
Ráno
Zpotila jsem se už při balení stanu. Má dneska být 34 stupňů, jdu do kopce a úplně ze mě teče. Je tady hrozně moc much a takových divných placatých ovádů, kteří mi krouží před očima a pořád na mě neodbytně dosedají. Bez respektu řvu na hovada, ať mi dají pokoj. Všechno, co jsem se za poslední měsíce naučila o řešení konfliktů, teď házím za hlavu. Křičím na hovada a hovada brečí. Mně se neuleví a hovada mě nechápou. Nevyřešíme vůbec nic a náš konflikt zahrabeme pod koberec - mouchy mě budou žrát dál, já občas nějakou z nich zabiju a takhle spolu budeme “nefungovat” věčně.
Dopoledne
Procházím kolem krásných prastarých dolmenů, menhirů a kromlechů, ze kterých vyzařuje zvláštní síla. Žádné mrtvé krávy v okolí, nebylo to tedy pohřebiště.
Odpoledne
Ve 12:50 přicházím do Les Aldudes, kde končí moje první sekce! Musím si tady dokoupit zásoby, ale obchod má samozřejmě od 12:30 siestu. Chybělo mi pouhých 20 minut! Naštěstí mi to vůbec nevadí, ve 34 stupních ve stínu objedvám a dávám si taky siestu, na lavičce ihned usínám. Je tady krásně studená řeka a jdu se do ní umýt. I S VLASAMA !! Studenou vodu mám normálně ráda, teď je mi v ní ale zima. Je to jasné znamení: jsem MOC UNAVENÁ. Po siestě si nakoupím jídlo, kávu a pain au chocolat a jsem připravená znovu vyrazit.
Večer
V Aldudes jsem potkala dva kluky, Flo a Simon, kteří jdou taky HRP jako já. Odchází dříve než já, ale dělají si tolik pauziček, že je asi za hodinu dojdu. Zbytek dne pak jdeme spolu a na spaní si vybíráme pas s krásným výhledem. Protože padá rosa, stan tentokrát stavím kompletně. Bylo dneska takové horko, že VŠECHNO moje oblečení je propocené, jako kdybych právě vylezla z vany. Na pase je kohoutek s vodou, kde se znova umývám, a spát jdu aspoň pro jednou “čistá”!
Před spaním jsem si ještě povídala s pánem Baskem, co tam kempoval v dodávce. UŽ ZASE jsou tady ti lidi tak přátelští!
Kus za Arizkun - Nahala Col 932 m / 17.2 km / +1069 m / -706 m
