Den začíná krásně, budí mě totiž až budík :)) Stan stojí a já jsem se dobře vyspala. Moc se mi líbilo, že jsem včera vyšla už tak brzy, dneska to ale nezvládám.
Při odchodu potkávám dva Francouze, co jsme se viděli už včera - přespávali trochu víc nahoře na moc pěkném místě v lese. Bouřka je bohužel zasáhla trochu hůř a nateklo jim do stanu. Říkám jim o teplé sprše a jdou si ji užít :) Uděláme si spolu selfíčko a já vycházím.
Asi o hodinu později se potkáváme znovu. Na pasu je obchod, který je tak nádherně zásobený, že si připadám jako malé dítě před vánočním stromečkem. Mají tam třeba malinkatou sůl, po jednom prodávají toaletní papír i houbičky na nádobí. A JÍDLO! JE TO RÁJ HIKERŮ !! Doplňuju si zásoby, kupuju si ovocné taštičky na snídani, které mi tu fakt chutnají, protože ovesné vločky pak mají i nějakou jinou chuť než vločky :)) Mají tu dokonce tři různé příchutě! Taky rozinkového šneka a bagetu se šunkou a farmářským sýrem. DOSTALA JSEM SE DO RÁJE, určitě za to může to Camino :))
Simon a Flo z větrné noci jsou tady taky. Myslela jsem, že budou tak o den dva napřed než já, ale nešli toho tolik.
Óda na Francouze
Zatímco obědvám, přichází čerstvě osprchovaní (a znovu čerstvě zpocení) Olivier a Florent. Sedíme spolu dost dlouho a povídáme si. Ve Francii se mi hrozně líbí, že se člověk po pěti minutách rozhovoru dostává k osobním a filozofickým tématům, a po čtvrt hodině z vás můžou být kamarádi na celý život, pokud to chcete. Naproti tomu ve Švýcarsku tento proces může trvat i roky. Rychle nabyté přátelství ve Francii s sebou může nést určitá rizika, protože toho člověka neznáte, ale o tom to přece celé je! Takže se nenechejme kontrolovat strachem a užijme si to. Se vším všudy, BLÍZKO, OTEVŘENĚ, BEZE STRACHU. Jmenuje se to ŽIVOT.
Pour Olivier et Florent, si vous le lisez :)
C’était un vrai plaisir de vous rencontrer, discuter de la vie et parler un peu de philosophie, en n’oubliant pas des blagues et aussi quelques conneries :)) MERCI et écrivez-moi si ça vous fait envie, je serai ravie d’avoir vos nouvelles. Si vous me donnez vos adresses, je vous envoie une carte postale ! (Email tout en bas)
Po fakt dlouhé pauze pokračuju v cestě a čekám, zda přijde ta předpovězená bouřka. Přichází ve tři hodiny odpoledne a já rychle scházím kousek dolů z hřebene, abych v klidu zkonzultovala mapu. Potkávám ovčáka, který mi skvěle radí, a jdu zpátky nahoru přespat do nouzového přístřešku patnáct minut odsud. Jsou tady zase Simon a Flo, ti kluci se tak flákají! :)
Prší, prší, PRŠÍ. Vařím si poprvé jedno z drahých vysušených jídel. Luxus proti trudnomyslnosti. Sice to tady není moc pěkné, ale mám suché věci a střechu nad hlavou, co víc si v takovém počasí přát.
Refugio Aterbea – Abri Tharta / 12,2 km / +821 m / -376 m
